-edit-20220615152753.jpg?ph=0b648e7398)
Blog
02.01.2014 11:13
Úryvek z románu Mizení - Temné Osudy
.
Za celou dobu se mi ještě ani jednou nestalo, že by ho nějaká dívka, nebo žena sváděla takhle okatě… I když jsem byla klidnější, nemohla jsem přestat myslet na to, jak se na Samuela dívá. Nevynechala ani jedinou příležitost, se ho při komunikaci jakkoli fyzicky dotknout. Kdyby myšlenky konaly, už by na něm nejspíš ležela. Díky bohu není každý výjimečný, jako jsme byli my se Samuelem.
Když jsem si myslela, že už budeme mít se Samem chvíli pro sebe, ozvalo se klepání na dveře. Samozřejmě za nimi stála Samanta. Prosila Samuela, aby jí pomohl. Že prý se jí v pokoji urval ve sprše kohoutek, ale to už jsem toho měla vážně dost. Ať je, nebo není stejně stará jako moje dcera, nebude Samuela přede mnou balit. Samuel ji šel neochotně pomoci a já mu šla podrážděně v patách. V koupelně stříkal ze sprchy doopravdy slabý proud vody. Hádala bych, že by se moc nestalo, nechat to tak do druhého dne, jenže to by se do toho nesměla vložit ona. Zrovna, když si Samuel přinesl z auta nějaké nářadí a začal kohoutek utahovat, přiskočila k němu se slovy „Udělej to pořádně, ať mi to tu v noci nestříká!“ A zakvedlala s právě utaženým kohoutkem. Ten se zasyčením začal opět chrlit vodu, jenže tentokrát pořádně a na všechny strany. Samuel se na Samantu naštvaně otočil. Celý zmáčený si sundal přešle triko a pokoušel se utěsnit nezkrotný proud svým sundaným trikem.
Znechuceně jsem se na Samantu otočila i já, ta si se zaujetím Samuela prohlížela. Když zjistila, že se na ni naštvaně dívám, bez jakéhokoli studu prohodila „Takové opraváře bych chtěla mít doma, hmm.“ Cítila jsem, jak ve mně vře krev a už to tady bylo. Sotva jsem stačila vyběhnout na chodbu, rozhořčením se mi rozevřela křídla. Rychle jsem zapadla do našeho pokoje, který byl hned vedle Samantina. Zoufale a zároveň vztekle jsem bušila hlavou o zeď, opíraje se o ní. Ani dýchací techniky, kterým mě Gabriel naučil, nepomohly.
Za žádnou cenu jsem se nedokázala zklidnit… Měla jsem před očima jen její úlisný výraz, neskrytý zájem, laškovní tón… Bože, tolik vzteku jsem v sobě dlouho nezažila. Za chvilku se ozvaly dveře. Samuel celý ustaraný vrazil do našeho pokoje. Přiběhl ke mně a starostlivě mě objal. Jeho teplé promáčené tělo obtisklo svou siluetu na moje triko. Zoufale jsem se na něj podívala. Cítila jsem mé chvějící se tělo a utírala si slzy plné nenávisti… Samuel mi vzal tvář do dlaní a dívaje se mi do očí řekl „Také ji nemám rád, ale co blázníš, nikdy bych tě nevyměnil za žádnou ženu, nikdy!“ Potom si mě znovu přitáhl k sobě a jemně mě políbil. Z očí se mi linuly slzy. Tak strašně jsem se bála, že by mé místo zaujala jiná… chvíli jsme se procítěně líbali a kdyby Samuel nepřestal, nejspíš bych se nechala unést okamžikem, ale Samuel naposledy dlouze políbil můj spodní ret a tiše řekl „Musím jít ohlásit závadu na recepci, aby nám dali jiný pokoj, určitě to tam bylo již předtím…“ Pohladil mě po tváři a oblékaje si košili, odešel.
Nervózně jsem si povzdechla. Byla jsem si jistá, že to Samanta způsobila schválně, jen aby mohla být Samuelovi nablízku. Možná doufala, že budou o samotě… Jen při té pouhé představě mi začal hořet celý obličej… Křídla byla už v pořádku, takže jsem si vzala nové oblečení a předstírajíc klid, se šla podívat za Samem
Za celou dobu se mi ještě ani jednou nestalo, že by ho nějaká dívka, nebo žena sváděla takhle okatě… I když jsem byla klidnější, nemohla jsem přestat myslet na to, jak se na Samuela dívá. Nevynechala ani jedinou příležitost, se ho při komunikaci jakkoli fyzicky dotknout. Kdyby myšlenky konaly, už by na něm nejspíš ležela. Díky bohu není každý výjimečný, jako jsme byli my se Samuelem.
Když jsem si myslela, že už budeme mít se Samem chvíli pro sebe, ozvalo se klepání na dveře. Samozřejmě za nimi stála Samanta. Prosila Samuela, aby jí pomohl. Že prý se jí v pokoji urval ve sprše kohoutek, ale to už jsem toho měla vážně dost. Ať je, nebo není stejně stará jako moje dcera, nebude Samuela přede mnou balit. Samuel ji šel neochotně pomoci a já mu šla podrážděně v patách. V koupelně stříkal ze sprchy doopravdy slabý proud vody. Hádala bych, že by se moc nestalo, nechat to tak do druhého dne, jenže to by se do toho nesměla vložit ona. Zrovna, když si Samuel přinesl z auta nějaké nářadí a začal kohoutek utahovat, přiskočila k němu se slovy „Udělej to pořádně, ať mi to tu v noci nestříká!“ A zakvedlala s právě utaženým kohoutkem. Ten se zasyčením začal opět chrlit vodu, jenže tentokrát pořádně a na všechny strany. Samuel se na Samantu naštvaně otočil. Celý zmáčený si sundal přešle triko a pokoušel se utěsnit nezkrotný proud svým sundaným trikem.
Znechuceně jsem se na Samantu otočila i já, ta si se zaujetím Samuela prohlížela. Když zjistila, že se na ni naštvaně dívám, bez jakéhokoli studu prohodila „Takové opraváře bych chtěla mít doma, hmm.“ Cítila jsem, jak ve mně vře krev a už to tady bylo. Sotva jsem stačila vyběhnout na chodbu, rozhořčením se mi rozevřela křídla. Rychle jsem zapadla do našeho pokoje, který byl hned vedle Samantina. Zoufale a zároveň vztekle jsem bušila hlavou o zeď, opíraje se o ní. Ani dýchací techniky, kterým mě Gabriel naučil, nepomohly.
Za žádnou cenu jsem se nedokázala zklidnit… Měla jsem před očima jen její úlisný výraz, neskrytý zájem, laškovní tón… Bože, tolik vzteku jsem v sobě dlouho nezažila. Za chvilku se ozvaly dveře. Samuel celý ustaraný vrazil do našeho pokoje. Přiběhl ke mně a starostlivě mě objal. Jeho teplé promáčené tělo obtisklo svou siluetu na moje triko. Zoufale jsem se na něj podívala. Cítila jsem mé chvějící se tělo a utírala si slzy plné nenávisti… Samuel mi vzal tvář do dlaní a dívaje se mi do očí řekl „Také ji nemám rád, ale co blázníš, nikdy bych tě nevyměnil za žádnou ženu, nikdy!“ Potom si mě znovu přitáhl k sobě a jemně mě políbil. Z očí se mi linuly slzy. Tak strašně jsem se bála, že by mé místo zaujala jiná… chvíli jsme se procítěně líbali a kdyby Samuel nepřestal, nejspíš bych se nechala unést okamžikem, ale Samuel naposledy dlouze políbil můj spodní ret a tiše řekl „Musím jít ohlásit závadu na recepci, aby nám dali jiný pokoj, určitě to tam bylo již předtím…“ Pohladil mě po tváři a oblékaje si košili, odešel.
Nervózně jsem si povzdechla. Byla jsem si jistá, že to Samanta způsobila schválně, jen aby mohla být Samuelovi nablízku. Možná doufala, že budou o samotě… Jen při té pouhé představě mi začal hořet celý obličej… Křídla byla už v pořádku, takže jsem si vzala nové oblečení a předstírajíc klid, se šla podívat za Samem