Úryvek kapitola 7 - Amadeuss

„Náš mladý nadaný Čaroděj Amadeuss,“ Isilla vyslovila jeho jméno a snažila se tak upoutat jeho pozornost, ale marně. Seděl zabořený v křesle a hrál si nepřítomně s mobilem. „Byl to nejspíš úplně obyčejný teenager jako byla Maii a nestál o žádná velká dobrodružství,“ pomyslela jsem si.

Nakonec si však všiml, že je na něj obrácena všechna pozornost. Sundal si sluchátka a narovnal se rádoby slušně v křesle. „Zdravím,“ hlesl Amadeuss a předvedl gesto sundání klobouku.

Všimla jsem si Maii. Zacukaly jí koutky úst a očividně ji pobavilo nezvyklé jméno. Amadeuss si toho všiml. Otočil se na ní a rovnou se obořil. „Je tady něco k smíchu?“ zeptal se pobouřeně.

Maii pokrčila pobaveně nos a pohodila rameny. „Nic. Ehm. Co vlastně umíš, Amadeussi?“ zeptala se provokativně.

Mladíkovi zajiskřilo v očích a jal se předvést Maii názornou ukázku. Zadíval se na květinu ve váze na stole před ním. Přimhouřil oči a květina se vznesla do vzduchu.

Maii se zachechtala, rozhodnutá ho dále provokovat.

„Hezký trik s kyticí růží, nic víc nesvedeš?“ odvětila s úšklebkem. Snažila jsem se jí napomenout, jenže bylo pozdě. Vydrážděný Amadeuss právě nasměroval vznášející se květu přímo nad Maii, a nejen to, dokonce z ní udělal obrovský puget.

Maii pootevřela nepatrně ústa, ale nechtěla být tak snadno čitelná, takže nasadila opět posměšný výraz. „A?“ Jen co to dořekla dopálený mladík silou své vůle zbavil naráz všechny květiny svých okvětních lístků, a ty v dalším okamžiku popadaly na Maiinu hlavu. Ona vztekle zavřískala a vrhla se po mladíkovi a než stačil někdo zasáhnout, zmizela i sním neznámo kam. Hmátla jsem do prázdna křesla, které po nich zbylo.

Jeho společníci se zvedli z křesel a zdáli se značně rozladěni Maiiným počínáním. Sam zvedl ruce dlaněmi vzhůru a uklidil je, že se jistě brzy vrátí. Měla jsem srdce až v krku. Maii ještě nikdy nic takového nepředvedla. Chápala jsem, že je v pubertě, navíc má možnosti, které se jejím vrstevníkům klasicky nedostávají, jenže tohle bylo přes čáru. Bála jsem se, aby nenarazili na někoho z nepřátel… Aby se dokázali vrátit.

Když Sam uklidnil naše hosty a oni se s obezřetností posadili do svých křesel, přišel ke mně. „Nebuď na ní tak tvrdá,“ zastával se jí Samuel.

Pozvedla jsem obočí a vytřeštila oči. „Tvrdá? Tahle doba je tvrdá! Blíží se sem cosi s Upírem, který se na nás chystá nejspíš pěkně vyřádit a co by bylo lepší, než pomsta na nás? Pomstít se na někom, na kom mi záleží?“ Objímala jsem si paže rukama a zarývala si ruce nervózně do kůže.

„V klidu,“ řekl mi uklidňujícím jemně kořeněným hlasem Sam a sundal mi ruce z těla, aby se přestaly zarývat.

Najednou byla zpátky.

Objevila se na křesle a tvářila se, jako by se nechumelilo. Naštěstí se naši hosté šli před pár minutami ubytovat do připravených pokojů, takže jsem měla volné pole pro rodičovské kázání.

Zacloumala jsem s ní, přičemž byl Samuel hned mezi námi, aby mě krotil. Vložil mezi nás ruku.

„Cos to udělala?“ vyjekla jsem na ní. Rozhlížela jsem se kolem nás. „Kde je?“

Maii se zatvářila skoro uraženě. „Dala jsem mu malou lekci,“ ucedila skrz zuby a zakoulela očima, že o nic nejde.

„A dost!“ chtěla jsem se vytočit a zavalit jí tresty a zákazy, jenže Sam mě přerušil.

Usmál se na mě, pohladil mě po tváři a otočil se k Maii. Sedl si k ní na kousek křesla. „Maii,“ řekl jemně, ale zároveň s takovým tím rodičovským podtónem, který jsem neuměla nikdy předvést.

Udělala na něj psí oči.

„Vrať Amadeusse zpátky, prosím.“ Bylo zvláštní, jak moc na Samovi má dcerka lpěla, protože stačila jediná prosba a ona změkla a provedla oč ji žádal. Za pár minut byla zpět i s promrzlým Amadeussem. Klepal se a byl úplně nahý. Maii dokázala při mizení ovlivnit, zda zůstane oblečená, či se zjeví, jak nás Pán Bůh stvořil, a to samé uměla s kýmkoli jiným, s kým mizela.

Amadeuss si kýchl a počastoval Maii nadávkou. „Nána bláznivá!“ a Maii se očividně bavila. Smála se od ucha k uchu a zdálo se mi, jako by po něm házela očkem. S dekou kolem těla se šel do svého pokoje obléct.