Úryvek Mizení - kniha první.

Otočila jsem se na něj a on mne začal bez váhání líbat. Cítil, jak se mi to líbí. V hlavě mi běžela myšlenka, jak moc toužím, aby se mne dotýkal, ale hned, co přišla, jsem se jí snažila vypudit z mysli, bohužel to nešlo, tak lehce. Uměl se tak perfektně dotýkat mého těla, až jsem začala zmateně prosit, aby pokročil... aby mne pomiloval. "Prosím..." 

Zašeptal mi do ouška. "O co prosíš?" zeptal se a sjel mi ke stehnům. 

Při přejíždění kolem mého klínu jsem se neudržela a při vzdychání ze sebe vyloudila. "Udělej mi to, prosím." 

Usmál se a vzal mne do náruče a za kontrolování, zdali není bratr někde nablízku, mne donesl do mého pokoje.
Nádherně voněl. Ach, tak božsky voněl. Dychtila jsem po jeho polibcích a on si se mnou pomaličku hrál. Když jsem vracela rozvášněně jeho polibky, vzdálil své rty a sledoval má ústa napnutá, jak se pohybují naprázdno. Pak mi znovu dovolil vášnivě se líbat, až se mi podlamovala kolena. Položil mne na postel, chytl mi ruce za zápěstí a přidržel je nad hlavou a začal mne pomalinku dráždit svým tělem. 

Tolik jsem si přála, aby na mne vše roztrhal! Byla jsem jako v amoku. Třásla se a on mne jemně líbal na oušku a šeptal. "Bojíš se mě? Mám přestat?" 
Vyloudila jsem ze sebe jen: "Ne, prosím nepřestávej!" 
A on konečně začal to, po čem jsem toužila od jeho prvního doteku. 
© 2015 Michala V. Jírová